Víte, kde je Plešivec? Někdo zná ten v Krušných Horách, ale o tom řeč nebude. Bude řeč o tom, který je součástí Českého Krumlova. A nejen o něm. Ale od začátku. Žádný z plejády našich pianistů zrovna nemohl, tak jsme na záskok vzali mladičkého Martina Šubrta. A ten je právě z onoho Plešivce krumlovského. Bubeník (a Krumlovák) Martin naložil Martina a nejeli do Martina, ale do Plešivce. Tak se jmenuje velká vesnice na jihu východního Slovenska. Souběžně vyrazila pražská část kapely. A posledních 80 km opravdu stálo za to. Průtrž, jakou jsme snad nezažili, zatopené silnice i vesnice, viditelnost na pár kroků. Ani jeden čert nezůstal svobodný. V Plešivci v krásném podniku Micio se chystal koncert místní legendy Sexit a české legendy, tedy nás. Dorazíme zničení, v autech od bahna, a zvěstujeme, že jestli sem přijde to peklo, co jsme jím projeli, akce nebude. A ono po pár minutách přišlo. Pódium i stánky málem ulétly, voda se řinula do odposlechů i do zásuvek. Ohromnou obětavostí místních se ale vše podařilo zachránit a po dešti si kosové štěstím pletli noty. Jenže, přijde po té pohromě vůbec někdo? Nakonec přišli, tak stovka. A pořadatelé plakali, že jich mělo přijít desetkrát tolik. No, my se zas divili, že dorazil vůbec někdo a že se akce po tom všem nakonec konala. Ono taky – vemte si: je vám dvacet, učíte se z nahrávek cizí písničky, jedete osm hodin v bouři z Plešivce do Plešivce a pak bez hraní zpět? Nene, tak to bychom nedovolili. Hrálo se, zpívalo se, pilo se.

A na druhý den na garden party u Eugena v Rožňavě jsme večírek dokončili. No, pak stejně bylo nutné jet tu dálavu zase zpět, ale aspoň máme o čem vyprávět vnoučatům. Přežili jsme. A statečný záskokář (kromě toho, že se držel i za svým nástrojem) hned na začátek kariéry získal zážitek, který se bude těžko překovávat.

Tak díky, naši maďarští a slovenští kamarádi, my zas přijedeme, ale příště to nahoře dohodněte líp, jeden zážitek s plavajícími auty docela stačil..