Dana Jaklová, prosinec 1983

V šest hodin ráno šlapu po chodníku
a svět mě nebaví
a nevím co si počít mám
s tím spánkem bolavým

Vysočanskej komín na mě z dálky mává
čoudem svým rezavým
já sirkama když vstávám
otevírám oči krvavý

Svačinářka na mě cení svoje zuby
a prej co bych si
dal říkám že ji tak utekla
co bych vám povídal

Solvinou pak všechno smeju
oblíknu džíny zmáčknu píchačky
že zejtra ráno zase makám
zpívám si plačky