Folimanka Blues, to je odvázaný bigbítek i pořádné drama s kusem historie. Je to kapela velkých vášní i velké srandy, kapela, která voní slzami a smrdí potem. A obojí je pravé, slzy i pot. Hraje o opravdovém životě, jak ho známe. O pivu a hospodách, o ženských, co nás tolik těší i tolik trápí, o beznaději, o romantice i cynismu. O pocitech chlapa, kterému už dávno není dvacet a který ví, že není čas na pitomé pózy...
A jak to vzniklo? Vlastně náhodou. V roce 1993 se Ladislav Jakl rozhodl udělat větší muzikantskou akci, kde by shrnul své životní hudební aktivity do té doby. Za bolševika to udělat nešlo a těsně po jeho pádu ustoupil bigbít na čas dějinám. L. J. proto aspoň teď chtěl vše posbírat zpátky do kupy a zúčtovat, dát dohromady lidi z různých svých muzikantských údobí a různých kapel i kamarády z hospod - a hezky se vyblbnout. Akce se po názvem Rockový účet vyvedla skvěle, ve velkém sále Dopravních podniků 14. května 1993 zahrál L. J. s kapelami Etal a Hokr, své skeče tam mělo Divadlo v uvozovkách a jako hosté vystoupili i Vladimír Mišík a Michal Prokop s Etc, Pepa Nos, Karel Babuljak a Vlastík Matoušek. Těsně před tímhle koncertem přišel Ríša Kříž - mnohaletý doprovodný kytarista L. J. - s nápadem, že by takové účtování mělo obsahovat i staré hospodské písničky L. J. z přelomu 70. a 80. let, vzniklé a hrané tehdy většinou po hospodách jen tak akusticky na kytary, občas i v různých kapelkách krátkého života. Písničky, ke kterým se L.J. od půlky osmdesátých let už moc nehlásil, zdály se mu staré. Jenže pokud mělo být účtování kompletní, nápad bylo přece nutné provést.
Ríša (v květnu roku 2006 odešel hrát věčné nebeské jam-session) přivedl svého kolegu z jazzových kapel, ostříleného pianistu všech žánrů Robbyho Černého, s L. J. dali pár zkoušek a na onom Rockovém účtu ještě jen s hostujícím bubeníkem Zdeňkem Cimmermanem (původně z Etalu) společně zahráli. A ono se to líbilo. No, a když už si dali tu práci s nacvičením těch písniček jen pro ten jeden koncert, sešli se pak ještě párkrát a řekli si, že občas zahrajou i jinde. Zahráli jeden koncertík pod názvem L. J. a Černý kříž a pak přišel 28. prosinec 1993 a koncert v Gagu v Paláci Metro. Dramaturg klubu volal a chtěl vědět, co přesně má napsat na plakáty. Bylo zrovna páteční ráno po obvyklém čtvrtku v hospodě U Folimanky (dnes zvané Magister Kelley) a L. J. nenapadlo říct nic jiného než: Folimanka Blues.
Kapela první tři roky trochu přešlapovala, hrála např. Pod Královskou oborou - i v poloakustické podobě, u bubnů se občas mihl Ivoš, za kontrabasem párkrát Karel. Pak se za bubny vrátil Zdeněk. V červnu roku 1996 odešel iniciátor vzniku kapely Ríša a po půlroce krize ho nahradil Honza Chalupský. S ním přišel i basák Jarda Kestřánek. Od té doby se kapela rozjela, absolvovala dodnes přes 300 koncertů po asi sedmdesáti místech celé republiky, zajela i do Rakouska, Polska a Německa a jednou dokonce zaletěla i do New Yorku.
F. B. vydala tři CD a užila si spousty krásných a vypečených akcí. Jardu postupně u basy vystřídali Robert Mader, Pepa Botek a nakonec Hadži Hrkal. Každý z muzikantů přinesl svou vlastní hudební zkušenost i osobitou náturu. Kupodivu se to všechno nějak sneslo pohromadě a léta fungovalo tu k radosti, tu k vzteku, nikdy ale k nudě. Do repertoáru přibývaly jak staré exhumované písničky, tak i nové v podobném stylu. A pro radost občas třeba i Zeppelin, Stones, ZZ a další klasiky. Kapela měla vždycky ráda kolísání mezi bigbítovým skotačivým kraválem, který zvedne na nohy každou správnou hospodu, a dramatickými expresívními silnými bluesy, jaké se poslouchají pozorně i v klubech pro fajnšmekry.
Nejvíc skvělých večerů si F. B. užila v Plzni, ve Strakonicích, v Kutné Hoře, ve Vrchlabí, v Ústí nad Labem, v Chebu, ale taky v Brně, v Ostravě, ve Ferdinandově, v Opavě, v Liberci a všudemožně jinde. Za vzpomínku stojí skvělá soustředění ve Svojetíně, na Povydří a naposled v Kutné Hoře. A nebo velký mejdan k pátému výročí kapely v Černém koníčku, kde se tísnilo pětset fandů a fernet tekl proudem. O to větší byly desáté narozeniny v Lucerna Music Baru a ještě větší patnácté v Retro Music Hallu. I do televize F. B. pronikla a obrazovka ani nepraskla, když vysílali koncert F. B. z brněnské Staré pekárny nebo z velkého benefičního koncertu v areně Sazka.
Na začátku roku 2005 přišla strašná velká rána. Bubeník Zdeněk zemřel na mozkovou mrtvici a kapela se na dlouhé měsíce odmlčela. Vůbec nebylo jisté, jestli v sobě najde chuť a sílu pokračovat, nakonec se ale zvedla a už s bubeníkem Karlem Jenčíkem se mezi své fandy vrátila. Mezi fandy, kteří kapelu často věrně doprovázeli po všech koutech Česka, ať už je kapela svou muzikou a náladou oslovila kdekoli. V září roku 2009 přichází na post bubeníka Pavel Pečenka, mladý konzervatorista, avšak s již bohatou praxí. Folimanka Blues pořád a zase zkouší, trmácí se po republice a do své muziky dává vše, co umí. Protože bigbít musí žít. A protože Ríša Kříž a Zdeněk Cimmerman určitě shora kontrolujou, jestli se ti dole neflákají.